Když jsem chtěl začít psát článek o tomto herci, spisovateli, řežisérovi a producentovi, najednou jsem se před Wordem zastavil hned pod nadpisem článku. Nevěděl jsem totiž jak začít. Po třiceti minutách jsem se vrátil k počítači s tím, že započnu článek vysvětlením důvodu, proč chci o tomto muži psát. První důvod je zjevný - jeho konekce ke komiksu a to přes filmovou a komiksouvou postavu, kterou ztvárnil v sedmdesátých a osmdesátých letech – je to postava Supermana, která je současně rovněž jeho nejslavnější a nejcharakterističtější rolí, pod kterou se za svůj krátký život představil.

Již na škole na sebe upozorňoval bohatou aktivitou jak sportovní (hrál baseball, fotbal, tenis a hokej) tak i studijní, kterou zdobily vynikající výsledky. Kdysi Reeve prohlásil, že se velmi snažil, aby na ostatní působil starší, než ve skutečnosti je. Důvodem pro takové konání mu byl jeho sen vyrovnat se otci. Díky tomu, že mu jeho přetvářka šla velmi dobře a mnozí uvěřili, že je starší, než ve skutečnosti, objevil se v několika školních představeních s jeho o několik ročníků pokročilejšími spolužáky, mezi které ale bez sebemenších problémů zapadl a posléze mezi nimi rovněž vynikal a upozorňoval na sebe kvalitním výkonem. Zde se zrodil jeho vztah k herectví. A tak, když ukončil na Cornellu studium hudební vědy a anglické literatury, vrhnul se následně na zdokonalování svého hereckého potenciálu spoluprací s Johnem Housemanem na Julliard University.

Následně se dostal na divadelní prkna Brodwaye a v televizi poprvé objevil v roli antagonisty v telenovele „Love of Live“ Překvapivě pokračoval rolemi zápornými, jako byla např. role nacisty v Berchtesgaden. Později se objevil v divadelním představení s Katherine Hepburnovou, se kterou se spřátelil. Odcestoval do Los Angeles, kde se kromě divadla začal věnovat I filmu. Na plátně se poprvé objevil ve filmu “Grey Lady Down”. V divadle v Los Angeles hrál s Williamem Hurtem v představení “ My Life”.

Přišel konkurz na velkorozpočtový film s názvem Superman. Reeve byl vybrán z dvouset uchazečů. Původně byl skeptický, neboť jednak neměl pražádný vztah ke komiksům a už vůbec ne k Supermanovi. Navíc jeho postava se dala popsat jakýmkoliv přídavným jménem, jen ne muskulaturní. A tak, když nakonec kvůli svému vzhledu a výšce byl vybrán, odmítl nosit umělé svaly pod převlekem Supermana, místo toho podstoupil intenzivní tréning pod dohledem Davida Prowse, představitele Dartha Vader ve filmech Star Wars. Ačkoliv byl doposud Reeve více přitahován náročnějšími rolemi a Superman se zdál být “nehodný” jeho potenciálu, ze všeho nejvíc Reevese přitahovala ona duálnost chrakteru (Clark Kent / Superman). Těšil se, jak odlišně charakterizuje člověka, který při skrývání své pravé identity se zamaskuje pouze brýlemi, přesto nikdo ve filmovém světě supermana jeho totožnost nesmí odhalit a hlavně – muselo to být uvěřitelné. Povedlo se a Reevův výkon byl oceněn mnoha věhlasnými kritikami. Náseldovaly tři další Supermanovy pokračování, nicméně žádný z nich se již nedočkal takového ohlasu, jako první film. Již u druhého pokračování se Richard Donner, režisér prvního dílu nepohodl s producenty a byl nahrazen Richardem Lesterem. Který většinu již natočeného materiálu odstrčil, přepracoval scénář a příběh byl záhy o něčem docela jiném. Kromě toho Donner dokázal spojit odlehčení a dramatičnost Supermanových dobrodružství velmi zručně – zkrátka uměl přesně balancovat na pomezí komiky tak, aby již zdánlivě směšná postava Supermana (na filmovém plátně se skutečně nedala brát tak vážně, jako v komiksu) nepůsobila jako nechtěná parodie. Pod režisérským vedením Lestera se Superman přikláněl spíše ke komediím a to se přestávalo líbit i divákům.