Zabiják, nesuperhrdina s nadpřirozenými schopnostmi.



Abychom zde na komixvillu neměli malý výčet drsných komiksových postav s nepříliš vyvinutým smyslem pro morální zásady, přidáme zde několik vět o Tommym Monaghanovi. Lidé, kteří se sem tam ponoří do zatuchlých a kalných komiksových vod již asi tuší, o čem tady mluvíme.

Tommy Monaghan se poprvé dostal na papír v roce 1993. Komiksové dílo, které mu k tomu dalo možnost neslo název the Demon annual – „bloodlines „ crossover. Hned u své papírové premiéry sotva přežil střetnutí s nadpozemskou kreaturou, ze kterého si odnesl balíček nových superschopností (pro komiks netypické). A tak nájemný zabiják dostal pro své povolání mnohem vyšší kvalifikaci, než zaschlá a staromódní pozemská konkurence. Totiž Tommy Monaghan získal do svého repertoáru možnost nahlížet skrze předměty, stěny, budovy a jiné překážky, skrze které normální smrtelník zkrátka neprokoukne. To je docela užitečná pomůcka, co říkáte? No a aby toho nebylo málo, mimo toto rentgenové vidění je Tommy vybaven schopností vyvinuté telepatie. Lidsky řečeno dokáže si přečíst cizí myšlenky. A ani tohle není přeci pro nájemného zabijáka docela od věci. A protože Tommy Monaghan není žádný kladný hrdina, nevyužil tyto schopnosti, aby chránil celý svět před věčně útočícím zlem na všech frontách, ale dopomohl si těmito bonusy k větším obnosům za své služby. Někoho by možná zajímalo, jakým způsobem se dá vydělat těmito superschopnostmi za práci, jejiž vysledek je nakonec vždy stejný, ať už ji udělá kdokoliv. Inu hned několika způsoby. Z Tommyho se stal tak trošku zabijácký snob a tak si vybíral už jen cíle, které byly všechno možné, jen ne lidi. Na mutanty a nebezpečné hybridy vypsaná odměna je totiž vždycky vyšší, než na trapné a nudné lidské osazenstvo planety země. Ovšem Tommy tyto superschopnosti využívá jen zřídkakdy. A to i v případech, kdyby mu jejich výpomoc pomohla skutečně hodně. Ovšem tento symbol nevyužitého potenciálu svých superschopností je charakteristický i pro Preachera, jehož vývoje se ujal rovněž Garth Ennis. Během svého působení se Hitman setkal s mnoha slavnějšími komiksovými kolegy. Ve většině případů si však Tommy Monaghan utahuje z každého, s kým se dostane do styku a tak jeho ostrovtipu neuniknou Superman, Lobo, Catwoman ani Batman, jemuž Tommy pozvrací plášť. Celkově vyšlo na šedesát sešitů, v nichž dominuje Hitman jako hlavní postava. U nás všechnu tuto sbírku vlastní málokdo, žije-li vůbec někdo takový na českém území. Série, ačkoliv komečně nepříliš úspěšná si našla své fanoušky a to hlavně díky skvělým nápadům a hláškám Gartha Ennise( „Zrovna sem si kliďánko popíjel pivo a čučel na drsnýho Harryho...Clint se právě chystal předvést parádní policejní brutalitu, když zazvonil telefon“) a přesnou, ačkoliv jednoduše vytaženou kresbou Johna McRea. O to tito fanoušci byli smutnější, když v roce 2001 série našla svůj konec v úmrtí Tommyho Managhana, ačkoliv tento konec u nájemného zabijáka není nijak neobvyklý a dal se každým se špetkou logického uvažování očekávat. Stránky, na kterých se objevoval Tommy se dostávaly velmi pomalu čtenářovi pod kůži, aniž by si to uvědomoval. Totiž ačkoliv šlo a střílečku, říznutou hororovým, scifi komediálním kořením, šlo v Ennisových scénářích(což není vždy pravidlem) nalézt sem tam i něco hlubšího na zamyšlení. Kdo by tyto elementy v takovéto změti očekával, že?